Obratlovci, savci, hlodavci, morčatovci, osmákovití, osmák degu

O osmácích - pocházejí z jižní ameriky, kde původně dorůstali až kilogram. Jde o malé býložravce - váha mezi 200-300 gramy a délka těla 13-18 cm. Na všech končetinách je velmi redukovaný palec - mají proto jen 4 prsty. Zubní vzorec je 1013 na horní i dolní čelisti. Přední zuby (řezák) potřebuje osmák pravidelně obrušovat o tvrdé předměty. Základní barva je hnědošedá,jiné odstíny nebyly vyšlechtěny. 

Osmák degu je v poslední době se velmi rozšiřující zvíře v domácnostech. Je poměrně „skupinu“ vytvořit sami a nebudou vyžadovat takovou pozornost.  

Otázky k zamyšlení (položte si je, než se pro osmáka rozhodnete): 
- počítám s 10 lety trvalé péče?
- budu se moci věnovat denně nejen péči o krmení a obydlí, ale také mazlení, hraní a „povídání“
- jsme ochotni starat se o krmení, čistotu a opravy obydlí a jeho okolí a počítám s jistými (nevelkými) finančními nároky
- co bude se zvířetem na dovolené
- mohu umístit osmáky někam, kde mě nebude rušit jejich pískání, lezení a ostatní hluk (zejména v období říje)
- jsme schopni dodržet přísná pravidla ve  výživě osmáků a nepřilepšovat jim?

Základní atributy chovu osmáků:

Osmák je převážně denní zvíře, proto je vhodný jako společník. Málokdy jsou kousaví, pouze př „horší časy“, přesto tak zabráníme poměrně častým šarvátkám o právě nasypané krmivo. Vel „koupou“ kožíšek. Pozor ale na dosah, kam při „pískování“ dokáží osmáci písek rozhazovat. Písek by měl být zdravotně nezávadný, vhodný je například ten, který je komerčně vyráběný pro činčily. Během chvíle po naplnění je miska na prázdná a písek rozházený po širokém okolí, proto doporučuji provádět koupele dvakrát do týdne a misku poté z klece vyjmout. Jako podestýlku doporučuji používat kukuřičnou drť, hobliny (pozor na alergie) a nebo různé druhy neparfemovaných kočkolitů. V obydlí pro osmáky nesmí chybět ani místo na odpočinek, kryté před zraky okolí. Hlavní roli opět hraje materiál a jeho odolnost před zuby osmáků. 

Při manipulaci s osmáky se zásadně vyhýbejte chytání za ocas. velmi často totiž dojde k jeho svlečení a odůmrti konce. Takové zvíře je pak z estetického hlediska postižené, přestože z chovatelského a etického naprosto plnohodnotné. 

Pravidelná péče - denně musíme vyměňovat a doplňovat krmivo a vodu. Jednou týdně je vhodné provést mechanickou očistu a výměnu podestýlky a do klece vložit větvičky ovocných stromů na ohryz. Jednou za měsíc pak doporučuji provést důkladnější očistu spojenou s desinfekcí chovatelského vybavení a zařízení. Zbytky desinfekčních činidel však musí být důsledně odstraněny.  

Při snaze o ochočení je vhodné postupovat pomalu. První týden necháme mládě osmáka, aby si přivyklo dennímu rytmu domácnosti a nejbližšímu okolí. Poté můžeme pomalu nabízet zejména kolem krmení vhodné pamlsky a pomalu zvykat osmáka na blízký kontakt. Při tom je možné nalákat mládě na druhou ruku a pomalu jej vyjmout z klece. Z počátku bude plaché a nebude se moc rozbíhat po okolí. Pozor! S přibývajícími zkušenostmi a věkem je osmák schopný překonat skoro každou překážku, která mu brání v prozkoumání celého okolí a jeho lov bude zpočátku zábavnou, později ale poněkud složitou každodenní rutinou. 

V chovné skupině by měl být poměr jeden samec na dvě až č „domácího“ mužstva.. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nedoporučuji chovnou skupinu rozdělit. Pokud si na sebe zvyknou, ztráta kontaktu v plně socializované skupině vede velmi často k vážným zdravotním komplikacím vlivem stresové reakce. 

Zřejmou výhodou při chovu v rodině s dětmi je poměrně vysoká dlouhověkost (kolem 10 let na rozdíl od křečků 2-4 roky). Trauma při úhynu kamaráda pak nebývá tak bolestné (u malých dětí) a časté. 

Výživa a krmení - v přírodě se jedná o striktní býložravce. Hlavní potravou v domovině osmáků jsou hlízy, cibule rostlin a zelené porosty. Výjimečně si uloví nějakého brouka nebo larvu. Základem krmení v zajetí je pak seno a píce. Pozor na rychlé přechody mezi jednotlivými druhy krmení - zejména rychlý přechod na zelenou píci může vyvolat průjem. Pozor je potřeba dát i na sušení sena v lokalitách, kde se běžně venčí psy (z hygienického hlediska rizika přenosu infekčních onemocnění). Seno by nemělo být prašné. Jako základ krmení spolu se senem a pící jsou pak zrniny. Ječmen, oves, pšenice a kukuřice jako základ, v menším množství pak olejniny jako slunečnice, proso, lněné semeno a pod. Doporučuji k směsi přidat úsušky - kukuřičné úsušky, řepné úsušky a podobné osmákům velmi chutnají. Dalším vhodným krmivem je čerstvá zelenina. Vhodná je mrkev, řepa, ve velmi malém množství rajče, paprika a okurka. Pozor na květák, kedlubny a brambory, ty jsou zcela nevhodné. Ovoce by mělo být podáváno s velkou opatrností zejména s ohledem na obsah cukrů, které mohou osmákům výrazně uškodit. Vitamínové a minerální doplňky jsou vhodné pouze při nekvalitní a nevhodné stravě, nebo při zvýšených nárocích - laktace, růst mláďat.  

Pamlsky jsou u osmáků velmi diskutovanou skupinou krmiv. Při jejich podávání musíme být velmi opatrní při výběru a množství. Vhodné jsou například celé burské oříšky i se skořápkou nebo psí granule, obvykle v dávce jeden kus na týden. V malém množství několika kusů týdně je možné podávat loupanou slunečnici. Zásadně nepodávejte sladkosti a směsi  ve formě tyčinky lepené medem. 

Březí samička je velmi náročná na kvalitu krmiv. Ke konci gravidity potřebuje asi o 1/3 více krmení (však je to na ní také vidět). Mláďata začínají okusovat potravu dospělých kolem týdne, kolem 4-6 týdnů jsou pak schopni odstavu. 

Krmení by mělo denně přicházet zhruba ve stejnou dobu a může být spojeno s procesem ochočování. 

Napájení - podle některých pramenů osmáci vodu nepotřebují. Podle mých zkušeností jsou ale schopni vypít i celou napáječku denně a při jejím nenaplnění bezcílně okusovat ventil, dokud jim vodu nenaleji. Pak dlouho sedí a pijí. Proto považuji chov osmáků bez vody za přinejmenším nevhodný. 

Odchov mláďat. Pohlavní dospělost nastupuje kolem 8 měsíce věku, samičky o něco dříve. Projevy říje jsou snadno poznat podle hlasových projevů v intervalu několika desítek vteřin po dobu jednoho až dvou dnů - typické pro samečky. Páření trvá několik vteřin. Doba březosti (gravidity) je velmi dlouhá, trvá 83-90 dnů. Blížící se porod je většinou doprovázen poklesnutím bříška a otokem zevních rodidel. Srst bývá zježená. Rozmezí narozených mláďat bývá zpravidla 10-60 minut. Samička by se měla postarat o očištění mláďat a o celý porod sama, bez pomoci chovatele. Pouze v případě potíží je potřeba obrátit se na veterinárního lékaře. Mláďat bývá kolme 4 (1-8), s porodní váhou kolem 5-15 gramů. 

Mláďata patří k tzv. nidifugním druhům - osrstěná a vidí. 3-5 dnů stráví v úkrytu a každé 2 hodiny pijí. Od 14 dnů začínají opatrně šplhat. Sají asi 6 týdnů, v této době je možné je odstavit a předat novým majitelů pro jejich velkou vnímavost a schopnost se v tomto období nechat snadno ochočit.  

Schopnost oplodnění má samička vždy několik dní po porodu (málo kdy nechá samečka) a několik dní po odstavu (zpravidla využitá). Jedinou možností, jak zabránit pravidelnému páření a množení spárovaných osmáků je sterilizace (viz oddíl zdraví).

Biologické informace

nahoru

Zdravotní aspekty chovu osmáků

Zdravé zvíře rozpoznáme zejména podle aktivního způsobu života, zachovalé chuti k jídlu, kvalitní a přiléhavé srsti bez narušení lysinami a podobně. Chovatel by měl pravidelně kontrolovat přístupné sliznice a tělní otvory (oči, uši, pohlavní a řitní otvor). Konzistence trusu může rovněž poukázat na zdravotní problém.

Nemoci se mohou rozdělit na přenosné x nepřenosné. Přenosné se dále dělí na bakteriální, virové, parazitární, mykotické  a ostatní. Nepřenosné se dělí na vývojové (tzv. vrozené), otravy, poranění a ostatní. Zvláštní skupinu  tvoří porodnické poruchy. 

Bakteriální a virové nakažlivé nemoci - v chovech s karantenizací nových jedinců a uzavřených malochovech se s nimi setkáváme zřídka. Závažný problém tvoří tam, kde nejsou optimální podmínky chovu nebo vzniká často stresové zatížení chovaných zvířat. Tam mohou propuknout jinak snadno řešitelné vážné infekce, jejich ošetření vyžaduje odbornou péči veterináře. Na kůži se mohou často objevit bakteriálně druhotně infikované primární kožní potíže jako parazitózy a alergózy. Zvláštní kapitolu pak otevírá neznalé a neopodstatněné použití antibiotik u vysoce specializovaného býložravého zvířete, které může napáchat i nenapravitelné škody na bakteriální mikroflóře. 

Parazitární onemocnění - opět hlavně problém nehygienických chovů často s importem zvířat s odchytu. Patří mezi ně zejména kokcidie, hlísti, toxoplazmóza (zejména při zkrmování kontaminované trávy trusem koček), kožní parazité a další. Pro prevenci kožních parazitů je možné použít občas místo koupele insekticidní pudr. 

Zákal čočky - jedná se v podstatě o geneticky podmíněnou cukrovku, která vzniká primárně po nadměrném zkrmování cukrů v potravě. Možnosti léčby jsou velmi omezené. Mnohem důležitější je tak prevence vzniku takového onemocnění. 

Poruchy v růstu zubů. Při špatné konfiguraci řezáků (a výjimečně i stoliček) s tyto neobrušují a je potřeba nechat je čas od času zkrátit.

Při průjmu nezjištěného původu se doporučuje nasadit zhruba 24 hodinovou hladovku, na kterou by měla navazovat  dieta z kvalitního sena a malé dávky ovesných vloček. Pokud nedojde k úpravě během dvou dnů, měl by být osmák vyšetřen veterinárním lékařem. 

Porodní komplikace - bývají buď při  porodu - ztížený nebo zastavený porod. dále poporodní komplikace (toxikóza a nutriční disbalance a pod.) .prakticky vždy je nutný zásah veterinárního lékaře. 

preventivní zákroky. Patří k nim zejména krácení drápků a zubů (pokud je nedostatečné obrušování) a kastrace. ne každý veterinář je ochotný podstoupit riziko anestezie u těchto druhů zvířat. V naší ordinaci s úspěchem využíváme i na kratší zákroky inhalační anestezii, při které jsou rizika s narkózou spojená omezená na minimu. 

Zde uvedený výčet zdravotních komplikací je jen malou výsečí problémů, se kterými se setkáváme v ordinaci. Tvrdíme, že je lepší prevence a včasná návštěva v ordinaci než složité a často marné snažení o záchranu těžce nemocného zvířete.